Chapter Text
Už od dětských let jsme byli kamarádi. Vyrůstali spolu i s mým mladším bráchou. Všichni tři společně jsme prošli základkou, našli si další přátele a klepali se na přijímačky na střední. Zažil jsem s tebou super chvíle, ale i ty zlé, kdy si mi brečela na rameni, protože se s tebou nějakej idiot rozešel (myslím, že se jmenoval Josh) a já měl chuť mu namlátit. Byla si moje sestra, kterou jsem neměl, ale od doby, co jsme nastoupili na střední, jsem tě už nemohl vidět v tomhle světle. Proklínal jsem každého kluka, který se k tobě jen přiblížil nebo se tě jen dotknul. A po tom samém teď toužím i já, ale ty se to nikdy nedozvíš….
Z Edwardova pohledu
"Ede? Edwarde!" zakřičel mi někdo do ucha.
"C-co je?" lekl jsem se a vyčítavě se podíval na toho dotyčného. Správně tedy dotyčnou, o které jsem doteď celou dobu přemýšlel.
"Říkala si něco Winry?" nahodil jsem úsměv alá nevinnost.
"Tys mě vůbec neposlouchal!" vyčítala si mi.
"Promiň, už tě dokonale vnímám," řekl jsem.
"Aaaa… já tě zabiju! Zapomněla jsem, co jsem po tobě chtěla, protože jsem na tebe řvala, abys mě vůbec vnímal!" chytila ses za hlavu. Ještě jednou jsem se ti omluvil, a pokusil se tě nějak svými otázkami navigovat k tomu, co si mi to chtěla říct.
"To je jedno. Až si vzpomenu, dám ti vědět!" ukončila si mou snahu, otočila se a odkráčela za Rizou. Mrzelo mě, že jsem tě naštval, ale copak za to můžu, když mi pořád ležíš v hlavě a strháváš na sebe veškerou mou pozornost?
Z Winryina pohledu
Křičela jsem na něj už hodnou chvíli, div jsem si nevykřičela hlasivky, ale on mě pořád nevnímal. Vytáčelo mě to na nejvyšší míru, ale podařilo se mi se ovládnout a zkusila jsem to jinak. Jednoduše jsem mu zařvala do ucha. A hele, ono to pomohlo.
"Ty mě vůbec neposloucháš!" vyčetla jsem mu hned.
"Promiň… už tě vnímám dokonale," řekl a nevinně se usmál. Ani netušil, jakej účinek to na mě má. Měla jsem co dělat, abych na místě neroztála, ale léta praxe (skoro čtyři roky) dokázaly své.
"No to snad ne! Já kvůli tobě zapomněla na to, co jsem ti to chtěla říct!" uvědomila jsem si a začínala šílet.
"Já tě jednou zabiju!" slibovala jsem ti jako už několikrát.
"Promiň," řekl jsi ještě jednou a pak ses snažil mi napovídat, co jsem ti to vlastně chtěla. Poslouchala jsem tě tak dlouho jenom proto, že tvůj hlas byl tak příjemný a odnášel mě do ráje. Ovšem na nic jsem si nevzpomněla, a tak jsem se nedobrovolně rozloučila a odešla za Rizou do lavice.
"Pitomec jeden, já mu chci něco říct, on nevnímá, tak se snažím na sebe upozornit, a když se mi to konečně povede, tak to zapomenu! To se může stát jenom mě!" začala jsem mluvit, jen co jsem k ní došla.
"A co si čekala? Určitě přemýšlel, do kterého klubu půjde dneska sbalit další holku," uchechtla se Riza.
"To neudělá!" bránila jsem Eda. "Co ty víš, je tím notoricky známej…," přesvědčovala mě dál.
"A nemluvíš takhle náhodou o Mustangovi než o Edovi?" zapochybovala jsem.
"To bude ono… já měla za to, že mluvíš právě o Royovi…," řekla.
"To je vidět, kdo nám leží v hlavě," vzdychla jsem.
"Ale on mi neleží v hlavě!" bránila se zase Riza.
"Oooo, tak promiň, ale měla jsem za to, že mu občas děláš osobního strážce a 'sekretářku'!" uhodila jsem.
"Ten pitomec tupej to někdy potřebuje," přiznala Riza. Na to jsem neměla odpověď, prostě jsem se jen usmála. Pár lidí tady, kromě mě, vědělo, že Riza má Mustanga ráda a udělala by pro něj cokoli.
"Hele, Winry… co ty a Edward?" zeptala se mě tak náhle, že jsem se málem utopila ve flašce, ze který jsem pila.
"Cože?" vyrazila jsem ze sebe během dušení a sběru kyslíku.
"No… jak to mezi sebou máte? Chodíte spolu?" upřesnila svou minulou otázku a tentokrát jsem zalapala po vzduchu.
"Nic mezi námi není! Nebylo, není a …," nedokázala jsem říct, že možná ani nikdy nebude.
"Winry… on se stane zázrak…," konejšila mě, protože věděla, jak moc toužím po tom, abychom my dva byli spolu…
Z Edwardova pohledu
Odešla, ale já pořád před sebou viděl ten její úsměv. Krásný, okouzlující a jako vždy, pro mě totálně odzbrojující. Stále jsem se díval na její záda, tu jejich ladnou křivku, hebké dlouhé, sluncem zalité vlasy, které jsem toužil pohladit, jednou jedinkrát jimi projet svou rukou. Ale pak mi někdo zablokoval výhled a já měl úmysl ho okamžitě zabít.
"Ty nejsi Winry… uhni mi brácha," zabručel jsem na svého mladšího bratra.
"Momentálně neuhnu, navíc, zvedej ten svůj zadek, musíme do jiný učebny…," odmlouval mi.
"Ale…," pokusil jsem se protestovat. K mým uším hned na to dolehlo hlasité kašlání a smích. Vyklonil jsem se do strany, abych zjistit, odkud to přichází. Winry zrovna marně hledala kyslík ve vzduchu, zatímco se Riza smála. Musel jsem nad tím zakroutit hlavou, neochotně naházel věci do tašky a přidal se k Royovi a jeho partě.
"Nazdár Ede!" pozdravili mě všichni.
"Čau," opáčil jsem a zmizeli jsme do jiný třídy o dvě patra výš.
Pravda, celý den jsem vnímal a sledoval jen osobu mého zájmu, ale pak mi začalo připadat, že mi něco uniká. Něco hodně důležitýho. Ostatní moji spolužáci si něco zaujatě šuškali, někteří dokonce hlasitě vykřikovali, ale já byl úplně mimo. Na moje otázky odpověděl náš třídní, který přikráčel na poslední hodinu.
"Třído, mám pro vás zajímavou nabídku. Jako nastávající maturanti jste dostali možnost vybrat si a zahrát pro ostatní ročníky divadlo," začal a třída ještě víc zašuměla.
"A co to bude za hru?" zaznělo od Royovi skupinky.
"Máte na výběr: Shakespeare - Komedie omylů, G.B. Shaw - Pygmalion a naposledy je to ještě jednou Shakespeare - Romeo a Julie," dořekl opatrně, protože věděl, co nastane a já už si pro jistotu i zacpal uši. Ve třídě propukl jásot, šílený, že se z vedlejších tříd přišli ujistit ostatní profesoři, jestli je vše v pořádku.
"No tak, klid proboha!" pokusil se je uklidnit třídní. Jako zázrakem se mu to podařilo.
"Děkuju, tak, řekne mi někdo, kterou hru jste si vybrali?" položil otázku.
"Slečno Hawkeyeová?" oslovil Rizu.
"No, pokud se nemýlím, tak většina třídy by byla pro Romea a Julii," řekla a já málem spadl ze židle. Třídní Maity s toho všiml.
"Pane Elricu, máte snad jiný názor?" upozornil na mě a celá třída se na mě otočila.
"N-ne, nemám," odpověděl jsem. "Radši nemám," dodal jsem si pro sebe.
"Fajn, ještě bych chtěl dneska vědět, kdo bude hrát dvě důležité hlavní postavy, Romea a Julii," zeptal se. "Koho byste navrhovali na Romea?" vyřkl otázku.
"Eda! Edwarda!" rozlehlo se třídou převážně od dámské části a já praštil hlavou o lavici.
"A Julii?" promluvil opět učitel a už si mě zapisoval.
"Winry! Winry!" zahřměli kluci a holky. Maity si nás oba zapsal a já byl v mdlobách. Já a hrát Romea? Divadelní hru? Nikdy si nezapamatuju text! A ještě s Winry! To se tuplem na nic nezmůžu! Svět se dokonale zbláznil.
Z Winryina pohledu
Byla jsem nadšená, že budeme hrát Romea a Julii. Shakespeara mám nejradši. Ovšem problém nastal v okamžiku, kdy třídní Maity chtěl obsadit lidi do hlavních rolí - Romea a Julie. V duchu jsem se modlila, ať je to Riza a Mustang.
"Koho byste navrhovali na Romea?" zazněl Maityho hlas a já natahovala uši. Třídou se jednoznačně neslo jedno jméno.
"Eda! Edwarda!" Stáhl se mi žaludek a prosila v duchu, ať to nejsem já. Julii bych sice hrozně ráda hrála, ale nevím, jak by mi to šlo, když by Ed byl Romeo.
"A kdo Julii?" zeptal se podruhé Maity a ve mně zatrnulo.
"Winry! Winry!" zaznělo zase jednohlasně.
Riza na mě házela významné pohledy, ale já měla chuť se zvednout a utíct. Ale moje nohy tak zrosolovatěly, že jsem se nedokázala ani pohnout. Bože, já a Julie? Super, tuhle roli jsem chtěla, ale jak to zvládnu? Vždyť Romeo je Edward! To se musel celý svět dokonale zbláznit nebo zase zafungovaly Zákony schválnosti….