Chapter Text
"A mimochodem pane, moc pěkná kravata."
"Děkuji, mám ji od Val." Odpoví Lewis a s nepatrným úsměvem chytne cíp kravaty mezi prsty. Jamesovi ten drobný úsměv neušel.
Nedal ale na sobě nic znát a opět vzdal dík své schopnosti vybudované roky strávené po britských školách. Tam pokud člověk chtěl přežít, musel si vybudovat ochranný štít… jistou ochranu, za kterou se mohl ukrýt a nedat své emoce najevo. James volil neutrální výraz tváře, který nikoho neurazil a zároveň chránil jeho samotného.
Ve svém životě již zažil více zvratů než by sám chtěl, ale práce s Lewisem bylo něco jiného. Nebylo to nic definitivního, nic co by se stalo ze dne na den, vždyť ani jejich spolupráce na prvním případu neměla být trvalá, ale časem to již nebyl jen vztah inspektor/seržant, ale něco… prostě něco víc. Nejen že spolu pracovali, ale trávili spolu čas i mimo práci. Chodili spolu na pivo a trávili dlouhé hodiny poslechem hudby či jen tak v přátelském tichu.
James věděl, že by za tento stav měl být rád, ale jak už to tak bývá, když něco máte, chcete toho víc. Ale to víc v Jamesově případě nepřipadalo v úvahu. Nevěděl, že se tak odkryl a stal se více zranitelným, dokud se mu čistou náhodou a shodou okolností nepodařilo najít muže, který měl na svědomí smrt Lewisovy manželky. Tenkrát se šel o dalším postupu poradit s šéf inspektorkou Innocentovou, jejíž slova byla více než pravdivá. Řekla, že kvalitu každého vztahu je třeba otestovat destrukcí, což byl James nakonec donucen udělat a výsledek ho nepotěšil. Věděl, že jeho šéf bude zuřit a nadávat, na to byl připraven. To na co připraven nebyl, byla Lewisova slova, která ťala do živého. Obvinění, že on, James, nezná svého šéfa a ani sám sebe, když váhá se sdělením tak důležité informace byla tvrdá, ale byla to ta pověstná facka, která Hathawaye donutila se vzpamatovat a couvnout. Poslední kapkou byla slova, která sice nebyla určena jeho uším, ale týkala se jeho osoby, a tak, i když to bylo neslušné, poslouchal za rohem. Innocentová totiž právě zjišťovala, zda už Lewis ví o zadrženém pachateli. Po kladné odpovědi položila svému inspektorovi otázku, zda jsou ještě po výměně názor s Hathawayem přátelé. Lewisova odpověď, že jsou kolegové, Jamese donutila sklonit hlavu a v tichosti vycouvat.
Pachatele tenkrát doprovodili až k soudu a odklepnutí soudcova kladívka a vynesení rozsudku bylo momentem, kdy Hathaway uzamknul své city a klíč hodil do Temže.